Již od počátku března se Skřítkové začali připravovat na jaro, a aby mohlo opravdu přijít, museli nejdříve paní Zimu vyhnat. Zkoušeli ji vyhánět říkadly a jarními symboly, ale stále se jí odejít nechtělo. Lidé dříve věřili, že utopením Morany skončí zima a jaro se k nám již bude moci vrátit v plné síle. A tak jsme se rozhodli, že si figurínu Morany, představující zimu také vyrobíme. Děti Moranu nevytvářely z tradiční slámy a bílých hadrů, ale z voňavého pečiva, aby tak přilepšily kachničkám a kapříkům.
Při navlékání rohlíků na provázek si procvičily prstíky a některé potají i ochutnávaly. Nejšikovnější dokonce navlékly Moraně krásné korále z vyfouknutých vajec.
V úterý 19.3. se Morana tyčila v čele dětského průvodu a za doprovodu písně, řechtaček a říkanek Skřítečci došli společně se třídou Žabiček až na starý most, kde byla vhozena do řeky Vltavy. Společně jsme pak pozorovali odplouvající zimu, hodující kačeny a kapříky a těšili se na krásné jarní dny.
Moranu pryč neseme,
už ji tady nechceme.
Už nemůže choditi,
musíme ji nositi.
Do vody jí dáme,
za ní zavoláme.
Huš, huš, huš,
nechceme tě už!
S jarem přišlo i pozvání na výukový program k paní učitelce Mgr. Šebestové. Ve středu 20.3. předškoláčci s radostí zavítali do její třídy k prvňáčkům. Paní učitelka si pro děti nachystala mnoho úkolů z různých oblastí, aby je vyzkoušela, zdali jsou již připravené do školy. Dětem se dopoledne ve třídě moc líbilo, od paní učitelky dostaly pochvalu s odměnou a již se těší, jak své znalosti předvedou v dubnu u zápisu.
S končícím březnem jsme si povídali o tom, jak Velikonoce probíhají a jaké zvyky a tradice se s nimi pojí. Děti se tak seznámily s názvy, pověrami a barvami v Pašijovém týdnu. Zahrály si pohybové hry, vyzkoušely si malování na dřevo a každý si tak odnášel domů malovaného zajíčka, společně s Velikonočním přáníčkem a zápichem z vajíček.
